INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hmmm... Fakt nechápu, z čeho jsou všichni ohledně téhle kapely tak úlítlí. Já teda chápu, že Chronic Corpora Infest mělo hodně krutej gore obal, že mexičtí Disgorge (neboť o těch je řeč) mají i pěkně odporné gore texty, chápu, že je to prasečina, ale zas tak dobrý to neni. Tedy Chronic... CD mělo docela slušný zvuk, i když nic světoborného. Kytary nebyly špatný, ale ty bicí tam občas trochu ujížděly a prostě mi to přišlo takový neslaný nemastný. No a tím se dostáváme a zatím poslednímu, i když už staršímu CD Forensick. První, co vás upoutá, je zaručeně nejnechutnější obal, jaký jste kdy viděli. Je to prostě odpornost. Ne, že by mne to nějak pohoršovalo, ale prostě už mám těhle obrázků po krk. Kdyžsi někdo z toho gore dělá prdel, jako třeba mí oblíbení Sanity‘s Dawn, tak to beru. Ale tohle... No, nechci kritizovat jenom obal, a proto budu taky trochu kritizovat tu muziku. Hmm, přiznávám, že od Chronic Corpora Infest se mistři skalpelu naučili o něco lépe hrát, bicí jsou přesnější a rychlejší. No jo, ale co naplat, když ten zvuk je podle mne úplně, ale úplně na hovno!!! Prostě je to zahuhlaný, nevyrovnaný... V době, kdy vycházejí tak krystalicky čisté, ale zároveň brutální nahrávky jako třeba Prophecy, Broken Hope, Cryptopsy, Nile aj. nechápu, proč se Repulse uvolili vypustit do světa takovejhle zvukovej paskvil a ještě k tomu na CD!!! A dokonce s Disgorge podepsali smlouvu na 3 CD! No, já teda nevim... Dokážu si představit, že živě s dobrým zvukem to může být docela pohoda, ale to CD jako takový prostě stojí za prd. To mi nikdo nevymluví. Jen mám obavu, že v tomhle případě prostě bude 100% prodávat obal. Každý si řekne „jo, to bude brutalitka“ a koupí si – sračku! Respektive deset sraček, protože přesně tolik najdete songů na Forensick.
Disgorge nejsou špatní, mají na to být lepší, ale pokud příští nahrávka dopadne tak, jako tahle, tak budou muset sehnat opravdu něco extrémního na obal, aby si to vůbec někdo koupil.
Disgorge nejsou špatní, mají na to být lepší, ale pokud příští nahrávka dopadne tak, jako tahle, tak budou muset sehnat opravdu něco extrémního na obal, aby si to vůbec někdo koupil.
4,5 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Repulse records
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.