THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hmmm... Fakt nechápu, z čeho jsou všichni ohledně téhle kapely tak úlítlí. Já teda chápu, že Chronic Corpora Infest mělo hodně krutej gore obal, že mexičtí Disgorge (neboť o těch je řeč) mají i pěkně odporné gore texty, chápu, že je to prasečina, ale zas tak dobrý to neni. Tedy Chronic... CD mělo docela slušný zvuk, i když nic světoborného. Kytary nebyly špatný, ale ty bicí tam občas trochu ujížděly a prostě mi to přišlo takový neslaný nemastný. No a tím se dostáváme a zatím poslednímu, i když už staršímu CD Forensick. První, co vás upoutá, je zaručeně nejnechutnější obal, jaký jste kdy viděli. Je to prostě odpornost. Ne, že by mne to nějak pohoršovalo, ale prostě už mám těhle obrázků po krk. Kdyžsi někdo z toho gore dělá prdel, jako třeba mí oblíbení Sanity‘s Dawn, tak to beru. Ale tohle... No, nechci kritizovat jenom obal, a proto budu taky trochu kritizovat tu muziku. Hmm, přiznávám, že od Chronic Corpora Infest se mistři skalpelu naučili o něco lépe hrát, bicí jsou přesnější a rychlejší. No jo, ale co naplat, když ten zvuk je podle mne úplně, ale úplně na hovno!!! Prostě je to zahuhlaný, nevyrovnaný... V době, kdy vycházejí tak krystalicky čisté, ale zároveň brutální nahrávky jako třeba Prophecy, Broken Hope, Cryptopsy, Nile aj. nechápu, proč se Repulse uvolili vypustit do světa takovejhle zvukovej paskvil a ještě k tomu na CD!!! A dokonce s Disgorge podepsali smlouvu na 3 CD! No, já teda nevim... Dokážu si představit, že živě s dobrým zvukem to může být docela pohoda, ale to CD jako takový prostě stojí za prd. To mi nikdo nevymluví. Jen mám obavu, že v tomhle případě prostě bude 100% prodávat obal. Každý si řekne „jo, to bude brutalitka“ a koupí si – sračku! Respektive deset sraček, protože přesně tolik najdete songů na Forensick.
Disgorge nejsou špatní, mají na to být lepší, ale pokud příští nahrávka dopadne tak, jako tahle, tak budou muset sehnat opravdu něco extrémního na obal, aby si to vůbec někdo koupil.
Disgorge nejsou špatní, mají na to být lepší, ale pokud příští nahrávka dopadne tak, jako tahle, tak budou muset sehnat opravdu něco extrémního na obal, aby si to vůbec někdo koupil.
4,5 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Repulse records
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.